Hladina Vltavy na VD Orlík ukazuje kótu 337,25 m.n.m., oproti hladině zásobního prostoru (349,9 m.n.m.) je Orlík upuštěn o 12,65 m.
Vyjíždíme 11.11. Na Svatého Martina o půl desáté. Nad jezem Kořensko je hladina normální a nic nenasvědčuje upuštěnému Orlíku.

Po přenesení hráze Kořensko se před námi objevuje staré koryto Vltavy. Oproti roku 2015, kdy jsem jel starým korytem prvně je hladina ještě o 0,6 metu níž a hned na první pohled je vidět, že nám bude místy voda chybět.

Na Nový Mlýn jsem se těšil, jak si ho sjedeme, když teče voda je v pravé propusti hezká vlnka. Letos to byla pořádná makačka a my jsme se na přenášení dost orosily 🙂 .

Zato Rejzíkov se ukázal i s tělesem jezu 🙂 . V roce 2015 vykukovaly z vody jen obrysy koz šlajsny a celé těleso jezu bylo pod vodou.

Celou cestu se nám ukazují pozůstatky kdysi určitě okázalých staveb okolo Vltavy. Některé části těchto staveb jsou dnes pod velkým nánosem bahna a už se asi nikdy neukážou světu. I při takto nízké hladině, voda nám teče skoro až na Podolsko, zůstaly pod bahnem skryty navždy, jezy Horní a Dolní Lipovsko se neukázaly. Kristus u Horního Lipovska zase může sledovat majestátní řeku pod sebou, která se díky nízkému stavu přehrady zase dostala do původního koryta.

Před námi se začíná objevovat majestátní stavba „Podolský most“ a za chvilku i pozůstatky starého řetězového mostu.

Blíží se konec plavby Červená nad Vltavou. Tady jsme se zapotili nejvíc a to při vytahování lodí na cestu kde je normálně voda, tedy teď normálně při napuštěném Vodním díle Orlík.

Za mě to nebyla poslední plavba „starým krásným“ korytem Vltavy 🙂 . Hladina na Orlíku má byt snížena cca do dubna příštího roku. Tak se určitě najde nějaká vhodná příležitost  😉 .